Praha v květu.

Praha v květu.
Moře zeleně a květu od Žižkova ku Petřínu! Jako zázrak jiných světů leží Praha v strání klínu. Jak labutě mraky v letu nad ní běží, tak že leží v jasu chvíli, chvíli v stínu. Rozeznáváš hlohu kytky, sněžné kupy akacií, v kaštanových květů zbytky zlatý čilimník se vpíjí, staré větve, mladé snítky, stromy, keře v jasu, šeře kol zdí květný věnec svijí. [29] Rudé střechy a zdi siné smějí se v té směsi tónů, jíž se stříbrem řeka vine skrze zlaté páry clonu. Chmúrné báně, věže stinné v slunci chvatem vzplanou zlatem, výsknou ústy sterých zvonů! S pohnutím zřím k Tobě, matko! vnořen o Tvé slávě ve sny, jak tu sníš, ach, žel jen krátko trvají ty hody Vesny! Byť i krátko, přec je sladko zřít, jak svítí jas a žití na tvých vráskách úsměv plesný. A jako v květ symbolicky teď se šatíš, vidět v duchu, kam jen dosáhne věk lidský, v jiskření hlav, páží v ruchu, v štěstí rozkvětu tě vždycky, v písni ptačí, jež se tlačí vítězně mi zevšad k sluchu! 30