Hradčany při západu.

Jaroslav Vrchlický

Hradčany při západu.
Ve smaragd starých stromů moře zlata se lilo mezi věže, střechy, štíty, jak jehly lítaly kol dlouhé svity, a v každém ohněokně zlatá jiskra vzňata. A barev bakchanálem vzpláti chvátá ten obraz hradu, ztopen v jas a třpyty; co mořem plamenů plá azur sytý, noc v hlubině se valí černošatá. A obraz Hradčan zářící a skvělý jak fata morgana se ze tmy noří, jak v staré slávy oživly by lesku. Ó poutníku, jenž jdeš tu osamělý, ten západ chvíli měj za novou zoři, na chvíli ulev zoufalému stesku! [51]
Básně v knize Na domácí půdě:
  1. Vstup.
  2. Polní kvítí.
  3. Lesy.
  4. Pastel.
  5. Jabloně.
  6. Cestou.
  7. V předtuše jara.
  8. Píseň v kraji.
  9. Báča.
  10. V dubnové pršce.
  11. Kouř.
  12. Zimní krajina.
  13. Modlitba na horách.
  14. Praha v květu.
  15. Ulice.
  16. Housle.
  17. Slzy Vyšehradu.
  18. U kašny.
  19. Z Ghetta.
  20. Jeptišky.
  21. Koledníci.
  22. Staveniště.
  23. Hradčany při západu.
  24. Hnizda a květy.
  25. Vyhlídka.
  26. Dvě sestry.
  27. Motiv z Hradčan.
  28. Květná neděle v městě.
  29. Po plesu.
  30. Slavík v městě.
  31. U seminářské zahrady.
  32. Betlém.
  33. Vzpomínka vánoční.
  34. Lumírova píseň.
  35. Volnosť.
  36. Pozdrav Labi.
  37. Píseň Chodů na stráži v zásekách Šumavských.
  38. Srbům lužickým.
  39. Oko.
  40. V zimní noci.
  41. Než zavru oči...
  42. Popelnice.
  43. Píseň zvonu na poplach.
  44. Rodnému městu.
  45. Sen noci novoroční.