Koledníci.

Jaroslav Vrchlický

Koledníci.
Od chaty k paláci vesele jdou čeští koledníci, dnes úsměvu paprsk na čele a zítra – slzu v líci. Jdou rok co rok, ať mráz, ať sníh vždy s touže písní chodí, v té důvěře vždy, že v časech zlých se lidstvu spasitel zrodí. Ty, lhostejně jenž se ubíráš kol, což neslyšíš – píseň to česká, v ní starý ten dávný, utkvělý bol zněl před věky jako zní dneska. Ne koledníků ubohá tvář, to české slovo tě prosí a z něho se line betlémská zář, až slzou oko se rosí! [46] Ó chtěl bych, by svět je poslouchat moh! Kdy nám se spasitel zrodí? Kam pohlédneš, kámen a pichlavý hloh – a národ – žebrotou chodí. 47
Básně v knize Na domácí půdě:
  1. Vstup.
  2. Polní kvítí.
  3. Lesy.
  4. Pastel.
  5. Jabloně.
  6. Cestou.
  7. V předtuše jara.
  8. Píseň v kraji.
  9. Báča.
  10. V dubnové pršce.
  11. Kouř.
  12. Zimní krajina.
  13. Modlitba na horách.
  14. Praha v květu.
  15. Ulice.
  16. Housle.
  17. Slzy Vyšehradu.
  18. U kašny.
  19. Z Ghetta.
  20. Jeptišky.
  21. Koledníci.
  22. Staveniště.
  23. Hradčany při západu.
  24. Hnizda a květy.
  25. Vyhlídka.
  26. Dvě sestry.
  27. Motiv z Hradčan.
  28. Květná neděle v městě.
  29. Po plesu.
  30. Slavík v městě.
  31. U seminářské zahrady.
  32. Betlém.
  33. Vzpomínka vánoční.
  34. Lumírova píseň.
  35. Volnosť.
  36. Pozdrav Labi.
  37. Píseň Chodů na stráži v zásekách Šumavských.
  38. Srbům lužickým.
  39. Oko.
  40. V zimní noci.
  41. Než zavru oči...
  42. Popelnice.
  43. Píseň zvonu na poplach.
  44. Rodnému městu.
  45. Sen noci novoroční.