V předtuše jara.

Jaroslav Vrchlický

V předtuše jara.
To není ještě jaro celé, spíš jeho tucha, na vrbě pohnula se ztmělé snět suchá. Cos jako hudba vzduchem táhne, šum ptačích křídel, jak z plna když se do strun sáhne, ruch zřídel. Bříz kadeře se uklánějí a hnízda stará v červáncích rozkoší se chvějí, sny jara! Toť advent přírody, den svátku, pryč z duše mraky! Tvá vesna, srdce, přijde v krátku, věř, taky! [14] Ó této chvíle užij slavné, pij mír a něhu, ať mdloba padne, křivdy dávné, rmut sněhu! Ať radost se jen rozhlaholí, v tvém celém nitru, buď skřivan, který jásá v poli vstříc jitru! 15