Hnizda a květy.

Jaroslav Vrchlický

Hnizda a květy.
Kam křídla andělů se chýlí v letu a kde zavadí o stromy a keře, tam vzplane haluz v bílém, rudém květu, tam najdeš hnizda ve haluzí šeře, z těch vůně se a z oněch píseň line a z obou štěstí v lidstva stezky stinné. Co hnizd tu visí po keřích a sadech! Co květů bují podle cesty všude! Co písní kol se v perlí vodopádech, co vůně řine i kol chaty chudé! – Žel, vůně s květy s pestré země řízy a písně s ptáky v podjeseni zmizí. I zželelo se bohu, že je krátké to štěstí z hnizd a květů jako vesna, tož hnizda jiná stvořil, odkud sladké se perlí písně, jásot, hudba plesná, zkad vůně dýše věčně stejná, svéžísvěží; ta hnizda rovněž u cest lidských leží. [52] To místa svatá, genius v nichž prodlí v své tvůrčí práci, z těchto hnizd se řine proud věčné hudby, v níž se lidstvo modlí, proud vůně, která s vesnou nezahyne: To cítím vždy, když v jarní písni ptačí se ku Bertramce procházka má stáčí. 53