STAROZÁKONÍKŮM

Otokar Fischer

STAROZÁKONÍKŮM
Ctím každý národ. Ale tím, co tak slove, Bůh zavrhl strom, jenž z pýchy tlí. Národa není. Jsou národové, do sebe vrostlí, v sebe zahryzlí. Též z nenávisti kus družnosti zbývá. I vojna je útvar soužití. I vraždou se míza do mízy vlívá, že nelze těch kmenů již roztíti. Jen jedním jazykem zpívá vždy Musa, však tiše ji provází čtyrhlasý sbor; a národa vrchol hraje v slunci jak druza, z níž probleskují žilky zámořských hor. 29
Básně v knize Poledne:
  1. PÍSEŇ
  2. U SPLAVU
  3. KDYŽ NEŠLO JARO
  4. DO DNŮ NEPOHODY
  5. MELODIE
  6. DĚTSKÁ
  7. DOMŮ
  8. V PŘÍRODĚ
  9. KRAJINA
  10. HISTORIK
  11. NA POBŘEŽÍ
  12. SETKÁNÍ
  13. ZÁTIŠÍ
  14. SLUCH A ZRAK
  15. KÁMEN MLUVÍ
  16. CHVILKY A VĚČNOST
  17. V ZÁTOCE
  18. STAROZÁKONÍKŮM
  19. NA ZŘÍCENINÁCH
  20. POHŘEBIŠTĚ
  21. DAIMÓN
  22. LOUČENÍ S JIHEM
  23. LOUČENÍ DOMA
  24. STROM
  25. PÍSEŇ
  26. V SNĚHU
  27. PAMÁTCE BÁSNÍKOVĚ
  28. JARO VE FLANDRECH
  29. ZLOMKY TRAGEDIE
  30. POSEDLÍ KRÁSOU...
  31. Z EVROPSKÝCH ŽALMŮ
  32. ÚSMĚV HOR
  33. DŮM
  34. MĚSTO
  35. NÁVRAT
  36. A STROMY ŠUMÍ...
  37. ZÁŘÍ
  38. BÁSNÍCI
  39. SMRT ZPÍVÁ