V SNĚHU

Otokar Fischer

V SNĚHU
Včerejších dešťů smutek poslední, tu mlhu vzpomínek mi s oka sejmi, pod sluncem vítězným se rozhlédni a na vrcholku políbení dej mi! Modř nebe láskou brunátnět se zdá a v proudech srší k bělostnému loži; mateřská zem se v touze pozvedá, zde vrch se zove Prsa matky boží. Kdes v hloubce pohled modře zvědavý a zlato vlasů v záblesku je rudém – Svět hoří ohněm, jenž se nestráví, a tak i my. Až nebude nás, budem. 39