PAMÁTCE BÁSNÍKOVĚ

Otokar Fischer

PAMÁTCE BÁSNÍKOVĚ
Klesajíc drahou slunečního disku, znalejší zas, že blíž má k neznámu, neklidná duše – píseň vodotrysku, jež plníc prázdní mramorovou misku – tříští se do vzduchu a šumí v tmu. Odtok a přítok, dění věčně dělné, pěnící rozkoš, zmar a prolnutí, kypivost žízně nedohasitelné, běh bez dechu a vření bezúčelné, únik a výtrysk, proud a prahnutí! Než dovyzpívá hmotu-vražednici a dřív než vyproudí svou bolest-hru, zaniká potmě do neznáma znící neklidná duše – paprsk tryskající, jenž hasna plní misku z mramoru. 40