MĚSTO

Otokar Fischer

MĚSTO
Sen, opar večera, mi visí na sítnici a je to skutečnost, v níž nejsem cizincem, věž sladké jméno má a jako milující, jenž z dálek přišel zpět, se vítám s klášternicí a klekám před ženstvím a líbám roucha lem. Šum ústí do zahrad a světlou mateřštinou, v níž jaro umdlévá, se rozhoupává zvon; jsou zlatá oblaka, jež za hranice plynou, znám metropolí víc a nechci žádnou jinou, to v tělo stoupám tvé, když vyjdu na balkon. Je hlasů rozseto, je vůně po nábřeží rok z roku milostněj a včera míň než dnes; vzduch, věčný erotik, hrst květů v rukou, běží a nedozpíván zpěv se line se sta věží, tak lásky nedopit jak o půlnoci jez. 61
Básně v knize Poledne:
  1. PÍSEŇ
  2. U SPLAVU
  3. KDYŽ NEŠLO JARO
  4. DO DNŮ NEPOHODY
  5. MELODIE
  6. DĚTSKÁ
  7. DOMŮ
  8. V PŘÍRODĚ
  9. KRAJINA
  10. HISTORIK
  11. NA POBŘEŽÍ
  12. SETKÁNÍ
  13. ZÁTIŠÍ
  14. SLUCH A ZRAK
  15. KÁMEN MLUVÍ
  16. CHVILKY A VĚČNOST
  17. V ZÁTOCE
  18. STAROZÁKONÍKŮM
  19. NA ZŘÍCENINÁCH
  20. POHŘEBIŠTĚ
  21. DAIMÓN
  22. LOUČENÍ S JIHEM
  23. LOUČENÍ DOMA
  24. STROM
  25. PÍSEŇ
  26. V SNĚHU
  27. PAMÁTCE BÁSNÍKOVĚ
  28. JARO VE FLANDRECH
  29. ZLOMKY TRAGEDIE
  30. POSEDLÍ KRÁSOU...
  31. Z EVROPSKÝCH ŽALMŮ
  32. ÚSMĚV HOR
  33. DŮM
  34. MĚSTO
  35. NÁVRAT
  36. A STROMY ŠUMÍ...
  37. ZÁŘÍ
  38. BÁSNÍCI
  39. SMRT ZPÍVÁ