V ZÁTOCE

Otokar Fischer

V ZÁTOCE
Královno moře v popelavém hávu, kde bytuješ, duch kast se prolíná. Tvým hradbám vstříc, jež zašlou znají slávu, pach stoupá z uliček a rybina; tvé nejvzdušnější sloupky hlásat mohou, že barvou šlechtictví šeď smutku je – a dole šička na ztepilých nohou jde s úsměvem, jenž tolik slibuje! Zde na balkoně nýt by měla slečna, tam s kazatelny bouřit moh by mnich, a jsou to vidiny, půl z neskutečna, půl z dálek zapadlých a neplodných. 27 Jsou prudší vichry, jež teď městy dují, už o nymfách nás nedojímá hra; hleď, na střechách se kočky miliskují, slyš, Tritonek se tříští nádhera – – Je omšelé mít srdce ochořelé a nežít dnem, jenž nově z jitra vznik – – Žel, nesem též – my, krásy světitelé – svůj mrtvý v duši kout, svůj Dubrovník. 28
Básně v knize Poledne:
  1. PÍSEŇ
  2. U SPLAVU
  3. KDYŽ NEŠLO JARO
  4. DO DNŮ NEPOHODY
  5. MELODIE
  6. DĚTSKÁ
  7. DOMŮ
  8. V PŘÍRODĚ
  9. KRAJINA
  10. HISTORIK
  11. NA POBŘEŽÍ
  12. SETKÁNÍ
  13. ZÁTIŠÍ
  14. SLUCH A ZRAK
  15. KÁMEN MLUVÍ
  16. CHVILKY A VĚČNOST
  17. V ZÁTOCE
  18. STAROZÁKONÍKŮM
  19. NA ZŘÍCENINÁCH
  20. POHŘEBIŠTĚ
  21. DAIMÓN
  22. LOUČENÍ S JIHEM
  23. LOUČENÍ DOMA
  24. STROM
  25. PÍSEŇ
  26. V SNĚHU
  27. PAMÁTCE BÁSNÍKOVĚ
  28. JARO VE FLANDRECH
  29. ZLOMKY TRAGEDIE
  30. POSEDLÍ KRÁSOU...
  31. Z EVROPSKÝCH ŽALMŮ
  32. ÚSMĚV HOR
  33. DŮM
  34. MĚSTO
  35. NÁVRAT
  36. A STROMY ŠUMÍ...
  37. ZÁŘÍ
  38. BÁSNÍCI
  39. SMRT ZPÍVÁ