DO DNŮ NEPOHODY

Otokar Fischer

DO DNŮ NEPOHODY
Když tento zeměpás, dřív mírný podzimně jarní dech, nás pozavírá do mučírny a řádí v tupostech; když jih a sever záštím křiví svou neurvalou tvář a život náš, kdys položivý, zas tuhne na žalář; v bolavý nerv když zasekne se zběsilý štěkot psí, sychravá mha se v spáncích třese a s nebes mdloba mží – co zbývá, s línou beznadějí když střemhlav páří se žal? Kousnout se do rtů, až krvácejí, svou sudbu znát i posedlost její a sloužit dál. 13