NA ZŘÍCENINÁCH

Otokar Fischer

NA ZŘÍCENINÁCH
Křídla času slyš vát. Kraluje plémě vždy jiné. Rod a město i stát rodí se, vrcholí, hyne. Kolik mocných jsi shléd, sarkofágu a dóme! Umřít sem přes moře lét vítěz, aquila Romae, lev svou hřívou tu třás, čítaje z evangelií, Císařův tvrdý vzkaz ved cestou, mrtví kde hnijí – – 30 Vane, jak vanulo, dál síly a života sémě, a jako k prorokům vál, vane tvůj výrok i ke mně. Velkost a sláva jsou dým, říše světa je pustá, takto vanutím svým též má jsi rozvázal ústa. Kdokoli po slunci sáh, je před mořem vlnka, jež plyne, je před tebou popelu prach, čase, můj Hospodine! 31