POSEDLÍ KRÁSOU...

Otokar Fischer

POSEDLÍ KRÁSOU...
Bědné století válek! Prsty hrabivců slepých! Soumračně chraplavý hlas, jímž prolamuje se ráno! A prostřed zmírání věku my nervy a mozek, my přepych, naslouchat najatí kdys, jak tlení je kadencováno! Do rziva sžehnuta pole. Bez jezdců koně se pasou. Rozbřesku studená křídla třesou se po nebi slepém. Bitva se přehnala; dýšem? Zde ležíme, posedlí krásou, krve své odplývající rytmickým zmámeni tepem. 52