LOUČENÍ DOMA

Otokar Fischer

LOUČENÍ DOMA
Pojď poklonit se ještě jedenkrát, kde lípy voní! Co mrtvo, mám zas jinak nějak rád než loni. Háj břízek rozhlédnuv se po kraji svůj ševel chýlí, kde plno jmen, a všechna říkají: My byli. Zde anděl k děcku na kámen si klek, sám chorých rysů, zde u zídky trs bílých macešek je bez nápisu. Jde hrobník s vodou. Kanou do duše nám zvuky dávno známé; pojď, vždyť je smrtí zaléváno vše, co v srdci máme. 36