Kořínky.

Kořínky. (1903.)
Hle, mé čelo zjizvené, hle, mé srdce raněné... Život můj jest jedno hoře, jedno velké širé moře zpěněné.
J. H. Týnecký: „Babí Léto“.
Z naší vsi vyštváni byli jsme v svět – – s rodiči kráčel jsem, slední kde mez. – OhlédniOhlédni, synkusynku, se naposled zpět, krov náš kde byl a kde les! – – Ohlédni! – Synek však nevzhléd’, jen kles’ – na mezi kles – ó dětských těch běd! – studem jen skryl svou líc v kvetoucí vřes – – vyplakal duše své hořko a jed. Vracím se zlomen – ač vzdoren a klet – na mezi u cesty – nevěřte dnes! dítě kde plakalo, hořký jen květ: dětské té bolesti kořínky – ples žádný již nevyrve, nezhladí svět! „Naše neděle“.
14