Píseň žebráka.

Píseň žebráka. (Z..... kamarádce silné růževůle).
„Ano vzpomínám, věky budu vzpomínati! V době, kdy bloudil jsem jako žebrák ulicemi pražskými, v hadrech skorem, často hladový, ztracený, všemi zavržený, kdy všichni přátelé prchali přede mnou, kamarádko, ty bohatá v rouše nádherném, ty dědičko velikých jmění, ty, ženo duší, ženo citem, ženaženo vírou svojí, tys neprchala, směle a ráda kráčelas po boku žebráka, tys věřila v mou duši, tys zbožňovala jí! Je možno zapomenouti?zapomenouti?“ (Z mého dopisu r. 1908.)
Kdes v dáli štěká pes tak teskně, šíleně, a v duši moji vnes’ jen sny a vzpomínky na trochu zeleně, na rodnou ves, kde štěkem huňatý mne vítal pes. Tak jdu, bych někde kles na pusté ulici, v svém nitru hlad a kal svých přátel na líci! A náhle stesk mne jal: jen zavřít zrak a spát, ó spát, a spát a spát – ne zde a ne kdes: v tom koutku ztraceném, kde tlí a práchniví náš věrný pes! 15