Jeptišce, jež byla by málem pro mne zemřela.

Josef Pachmayer

Jeptišce, jež byla by málem pro mne zemřela. Rondel.
Pepo milá! Pepo sladkásladká, byla bys i život dala! Však jsi chtěla přece za něj polibky a lásku moji! – abych líbal, líbal, líbal – abych líbal, šeptal: Zbožňuji Tě, mám Tě rád! Za polibek, vášeň moji byla bys i život dala, beznadějné lásce naší, život dala, duši svoji! Angelino, tichá sestro, oči Tvoje vstříc mi plály, vstříc mi plály. – Bez polibků, bez objetí sklonily se rety k sobě – šeptaly si vstříc a plaše, šeptaly si vstříc jen sladce bez polibků – – Byla bys i život dala bez objetí, bez polibků za můj život sebe v obět! Tak Tvé oči v šeru plályplály, tiše plály, 47 v mlhách když jsi odříkání mizela jsimizela, se za mnou ještě usmívaly tiše, sladce....sladce... Pepo sladká: „V objetí Tvém zemru ráda“,ráda,“ šeptala jsi! Angelino, tichá sestro, „Zemru ráda bez objetí, bez polibků“,polibků,“ šeptala jsi. A já líbám duši TvojiTvoji, tichá sestro Angelino, duši Tvoji, ruce spjaté. – A kudy půjdu žití víremvírem, volat budu: Angelino! – – A když vzkypí v orgji vínovíno, šeptat budu: Angelino....Angelino... Květy až i na mém hrobě ať mi šepcí: Angelino....Angelino... 48 LIDUŠCE.