Proč rveš mi duši pochybnostmi svými?

Josef Pachmayer

Proč rveš mi duši pochybnostmi svými?
Proč rveš mi duši pochybnostmi svými, když víš, že Tebe a jen Tebe mám já rád? když víš, že za zkázu mini duše svojí já nedal bych již hlavinku tu zlatou, pro niž jsem trpěl, zoufal nastokrát? Co orgjí vír, co nahé krásy vnady – mně všechny jsou, ač vášní jsem tak mlád? za jednu duši krásnou, sladkousladkou, bílou, již nad matku, sestru, Boha měl jsem i nad sny svoje velké mám dnes rád? Již duch můj, až jej hvězdy k sobě pozvou, i za branami nebes bude vzpomínat?! Nač rveš mi duši pochybnostmi svými, když sama víš, že bez Tebe již není duše mojí, že bez Tebe můž’ jenom svšednět – nebo umírat! 55