Skon v zimě.

Skon v zimě. MUDru. Šamánkovi. (Srpen 1903).
„Léto ochrání vás sluncem svým a vůní, zimazima, ta však zlá je – mlžná, bez výslunní... „MlhyMlhy dusit budou chorou vaši plíci – však jsme v rukou Božích – kdož by mohl říci? – – – „VšakVšak – nu víte – tento – – nečas co vše splodí – spořádat své věci nikdy neuškodí – – –“ Doktore, mé díky, – jasno slovy těmi! Před sebou zřím jámu, trochu černé zemi – Když v ni tělo kladoukladou, vítr jenom kvílí, druh se nepomodlí, nepobude chvíli. 36 Déšť jen roní slzy, stromy holé kvílí, – proč si člověk s letem k hrobu nepopílí? Bože, tebe však dnes modlitbou svou žhoucí,žhoucí prosím, vzývám, volám duší svojí vroucí: „Duše má ať sluncem k Tobě má se k letu, zpěv ji ptačí provoď, nes ji vůně květu! Květ tak po ní vzdychne, rosa v ní se třese, písní skřivánkovou v nebes výš se nese. V šeru mlžné zimy sama smrt i bolí, ptáci odletěli, květ i zpěv zvad v poli....poli... Nechci zhasnout v mlhách, rozplynout chci v jasu: světlem byl můj život; skon můj zaměnzaměň v krásu!“ 37