Nenávidíš.

Josef Pachmayer

Nenávidíš.
„A nyní Tě nenávidím, nenávidím...“ Tvá slova ke mně v srpnový večer.
Nenávidíš! Nenávidíš lásku mojímoji k Tobě, nenávidíš moje oběti! – Nenáviď i můj popel v hrobě! Nenávidět, ač měli jsme se rádi, demonův toť osud, toť naše prokletí! Nenávidíš čelo, jež sijsi líbala, nenávidíš duši, jež Tě hýčkala... Rozryj i má prsa, jež ranám čelila, smělcova když ústa Tebe zranila! Poplvej i ruku, jež včera ještě s vášní, když zora šeřilašeřila, za Tvé jméno drahé, za svatou čest Tvoji a za tu lásku chudou se bila... 82 A byť Tvá duše sama nad křivdou křičela, ó podej jedu číši a zamkni na vždy ústa, jež jenom líbat, líbat a – mlčet uměla! 83