Poslední prosba s lože.

Poslední prosba s lože. Pátý měsíc na loži.
Měsíc ni hvězdičky nespatřím již, rosy ni perličky – v květech jich tíž. Fialek nezřel jsem, neshlédl bez – toužil jsem: „Květy sem!“... Marno však, věz. – Zeleň když pučelapučela, mláď má – těch běd! nad ložem rozsela očí svých – květ. Poupaty bříz kdy náš bělel se les; nade mnou Otčenáš modlil se kněz. Jabloň když v květu stál, bolesť má plašila s lože, kde duši hřál, slunce i paprslek! 34 Obilí uzrává – tuším tak jen – to však vím: dozrává klas i můj v žeň! Bože můj, oslyšel’s proseb mých hlas, slední kéž vyslyšel’s, skosíš než klas! Květy i hvězdný ráj odňal’s mi, vzal, Anděle Smrti v kraj zemský již slal. DejDej, kéž by dolétl pro duši mou, ptáčat než odlétl – zpěváčkův roj, abych tak v Olšanech bájný jak zjev smutných těch na lánech zaslechl zpěv! Naposled vzývám Tě, Bože, slyš vzdech: Ptačí zpěv aspoň tam slyšet mněmě nech! 35