PROLOG

Jan Karník

PROLOG
Nejkrásnější jsou radosti i líbezných životních potkání, společných duchovních cest. – A. Sova.
Ó sladká cesto, ó sladký sestupe k lidskému teplu, k chatám, jež dýmají v podvečer. – O. Theer.
Poutníče, když nehostiné světa prošels okrsky, rodný práh ti vlídně kyne, vítaje tě bratrsky. V burácení vzteklých bouří, které svatyň nešetří, nad krbem se přece kouří – oddechni si v závětří. [5]
Básně v knize Závětří:
  1. PROLOG
  2. ČERNÁ HODINKA
  3. JARNÍ ZPĚV MRTVÉMU HOSPODÁŘI
  4. PŘED DŮM RODNÝ...
  5. INTIMNÍ SLOKY PRO MOU DCERUŠKU
  6. DĚDKOVY RÝMY
  7. ADAGIO
  8. MARNOSTI
  9. ZPĚV ČERVENCOVÉ NOCI
  10. INTERMEZZO
  11. PODZIM V DUŠI
  12. PO NOČNÍ JÍZDĚ
  13. V TĚŽKÉ CHVÍLI
  14. ŽIVOT MLUVÍ
  15. V KNIHOVNĚ
  16. PALLIDA MORS
  17. NÁVŠTĚVA MRTVÝM
  18. RADOVANOVI NA HROBEČEK
  19. PŘÍTELI A. N.
  20. V DEN VÝROČNÍ
  21. OTEC A SYN
  22. ROMANCE Z POUTI
  23. ROMANCE O DUŠI JAKUBA JANA RYBY
  24. NOC NA HARUSOVCI
  25. RYCHTÁŘ A SMRT
  26. EPILOG