PO NOČNÍ JÍZDĚ

PO NOČNÍ JÍZDĚ
Do tmy letí diví chrti, chumelice s vichřicí, je to smečka z psince Smrti po kořisti lačnící. A tou nocí jel jsem právě, když se krajem roztekla, němý děs mi zvonil v hlavě jako jízdou do pekla. Ale teď jsem v Eldoradu vytopené světnice – Zuřte, vyjte, listopadu podrážděné vzteklice! Co mne krb té blahé chvíle z cesty vítá bručivě, v duchu valášky dva bílé popleskávám po hřívě. Z vděčnosti bych v šero stáje zajíti si nelenil, peklo noci v blaho ráje věrný cval když proměnil. Nebýt síly lesklých boků, srsti pěnou zbrocené, nebýt rytmu plavných skoků, šíje uzdou krocené – 38 hrůza by mne v černém lese byla pod krk popadla... Kdo dnes zbloudí, zaplete se – běda – Smrti v čihadla! 39