V TĚŽKÉ CHVÍLI

V TĚŽKÉ CHVÍLI
I
K nám přišla bolest, němá paní schoulena v černé šlojíře. Usedla za stůl bez pozvání a ujídá nám z talíře. S mou ženou chodí v denním znoji a ze srdce jí střebá krev. A mně, když znaven klesám v boji, vyráží z rukou korouhev. Jak v městě, které morem hyne, z všech koutů číhá bezradnost. A jak by neznal cesty jiné, domácní u nás hořký host... 40 II
Třeba srdce jedna rána a jed v mnohou vnik, za ten zlatý úsměv rána přece Bohu dík! Za každou též krůpěj rosy v jitřním úsvitu, za skřivanův zpěv, jenž prosí za nás v blankytu! Za pot dík, jenž kanout bude do mé brázdy, klasem chudé, i za sudby zlou ránu zákeřnou! 41 III
V jara dnech, kdy šťastnou chvíli zlatil slunka jas, na rtu ret jsme z číše pili medoviny kvas. Když pak v létě vlahou s nebe setba uzrála, sporá skývka, žitný chlebe, jak nám chutnala! Pozdní květy podzim spálil v krutém rozmaru, hořkého nám vína nalil na dno poháru... 42