PŘED DŮM RODNÝ...

Jan Karník

PŘED DŮM RODNÝ...
Před dům rodný na kopeček vyšli, aby v širý svět dceruška i mládeneček mohli na mžik pohledět – oba mi hned jako z klece ptáčata se rozlétli, jak když urvou víry v řece s břehu proutek rozkvetlý. Nad knihou teď o samotě dumá hlava šedivá, jenom tik tak v duté notě provází snů přediva. Klášterní kol ticho věru jako v přísné řeholi, kde se srdce v ambit šeru marnou touhou rozbolí. Ó, že nelze orloj času posunouti nazpátek! Proměnil bych mladou chasu ve dvojici holátek, broučky s růžovými tílky, v očkách radost andílků, ukládal bych do postýlky jako nebes nadílku! Ó vy skřítci mého štěstí, už vás objal sladký sen – a já klekám u pelesti 13 na práh ráje unesen prosbou, byste nezbloudili, kde čpí bahna morová, a než noc se nad krov schýlí, zaslechli zvon domova... 14
Básně v knize Závětří:
  1. PROLOG
  2. ČERNÁ HODINKA
  3. JARNÍ ZPĚV MRTVÉMU HOSPODÁŘI
  4. PŘED DŮM RODNÝ...
  5. INTIMNÍ SLOKY PRO MOU DCERUŠKU
  6. DĚDKOVY RÝMY
  7. ADAGIO
  8. MARNOSTI
  9. ZPĚV ČERVENCOVÉ NOCI
  10. INTERMEZZO
  11. PODZIM V DUŠI
  12. PO NOČNÍ JÍZDĚ
  13. V TĚŽKÉ CHVÍLI
  14. ŽIVOT MLUVÍ
  15. V KNIHOVNĚ
  16. PALLIDA MORS
  17. NÁVŠTĚVA MRTVÝM
  18. RADOVANOVI NA HROBEČEK
  19. PŘÍTELI A. N.
  20. V DEN VÝROČNÍ
  21. OTEC A SYN
  22. ROMANCE Z POUTI
  23. ROMANCE O DUŠI JAKUBA JANA RYBY
  24. NOC NA HARUSOVCI
  25. RYCHTÁŘ A SMRT
  26. EPILOG