V KNIHOVNĚ

Jan Karník

V KNIHOVNĚ
Ant. Klášterskému
Když mne bičem uzlovatým život krutě trestával, výsměchem když tužbám vzňatým v číši blín jsem dostával, když mi srdce krvácelo na mučidlech podlosti, trním zloby zryté čelo rosilo se úzkostí – v křižovatkách trudné pouti rány sudby neblahé přítelky mé předrahé znaly měkce ovinouti. A teď, když se cesta krátí, den se chýlí k soumraku, krok když cítím umdlévati ve bludišti přízraků, teskním u knih tiché řady zavru oči jedenkrát – komu vás pak nechám tady, kdo vás bude míti rád? Koho potom potěšíte, jako mne jste uměly poesie pocely hojit v srdci hoře skryté! 44