ŽIVOT MLUVÍ

Jan Karník

ŽIVOT MLUVÍ
Jenom bedra sehni již, vezmi na se nový kříž, i když nikdo nepomůže nésti tvrdou tíž. Dlouho jsem ti shovíval, znoj ti s čela ovíval, v pohodě jsi o žních sklízel, z jara osíval. Až když obzor v podzimi ožil hejny tažnými, duhový pták tvého štěstí letěl za nimi. O Božím jak hodě host s mého stolu bral jsi dost, na milost teď vzdej se sudbě – nebo nemilost. A když číš tvá chutná jen blínem, jenž v ní utajen, nejsi sám, kdo je z mé ruky jedem napájen! 43