Amor a lakomec.

Hynek Grunert

Amor a lakomec. (Deklamace.)
Při míhavém lampy svitu ve komůrce ve úkrytu lakomec své tolárky vytahuje z almárky – a se sladkým zanicením počítá je s zalíbením, mnoho-li – by spočítalspočítal – ode včíra vydělal! Když tak při té práci sedísedí, blažen na zlato své hledíhledí, v oku jeho chtíč je zříti, že by ještě víc chtěl míti – najde mezi listinami podobiznu slíčné dámy. – „Bez ceny“ že – k sobě děl, sotva na ní pohleděl. Vezme jí a zadívá se: „Čí to asi obraz?“ ptá sese, „pravdapravda, vždyť ta dušinka sousedovic Terinka!“ A co jí tak prohlížíprohlíží, k lampě s ní se přiblížípřiblíží, po svém boku ku úžasu kloučka uzří v rusých vlasu. Ihned obraz ležet nechánechá, k zlatu svému rychle spěchá a z malého neposedy nespustí víc svoje hledy. Tento ale zahozený zvedl obraz krásné ženyženy, lakomci ho podával a takto se mluvit jal: „Zpamatuj se, milý brachu, 6 o své zlato neměj strachu; zaháním já s čela vráskyvrásky, jsemtě Amor, bůžek lásky, a tobě chci pouze říci, co za sličnou krasavici na tomto zde na obrázku. Ta zaslouží všecku lásku! Viz jen jemné tyto tahy, pohled oka, něžný, blahý, ústa ta a tuto líc; rci mi, co chceš ještě víc? Ty jsi sám a opuštěnýopuštěný, považ, jak po boku ženy takové bys šťasten byl, s ní kdybys se zasnoubil!“ Stařec nespouští z něj zrak, k úsměvu se nutí pak – do lenošky na to sedá a poznovu obraz zvedá: „To by arci pravda byla, Terinka je roztomilá – a při její otce jmění věno též as malé není. Rád bych v jistotě však byl, neboť peníze můj cíl – krása pro mne, ni ctnost ženy pražádné víc nemá ceny. Jsi-li chytrý jenom trochu, spočítej mi tedytedy, hochu, věno jaké krásotinka dostane as od tatinka?“ Amor vzdychne smutně sobě: „Lecos sved jsem v mnohé době, z žebráků jsem knížat tvořiltvořil, láskou lidi týral, mořil, na cesty, co lásky bůže, 7 milujícím stelu růže, to jak počít všecko vím: „počítat však – neumím.“neumím“!
Básně v knize Šaškonády:
  1. Co páni jsou!
  2. Amor a lakomec.
  3. Šáteček.
  4. Babička.
  5. Útěcha malých.
  6. Chvála prostředních.
  7. Chvála velikých.
  8. Co bych si přála.
  9. Účinky a příčiny.
  10. Ideál a skutečnost.
  11. Xantippa.
  12. Čím víc, tím líp.
  13. Novověký Adam.
  14. Alespoň líznout.
  15. Piják.
  16. Slib.
  17. Na Sahaře.
  18. Nad mrtvolou.
  19. Před plesem, o plesu a po plesu.
  20. Z vojenčiny.
  21. Tři krejčíkové.
  22. Proč? – proto!
  23. Z veršů bláznivého Karlíčka.
  24. Z Paříže.
  25. Jablko nepadne daleko od stromu.
  26. Také v nebi?
  27. Ty naše doutníky.
  28. Po plesu.
  29. Mé milce.
  30. Sídlo štěstí.
  31. Tajůtajemná samovražda!
  32. Ó, že není!
  33. Hajman Lövi.
  34. Žalostná píseň
  35. Nu, kdo by to byl řek’?
  36. Ach, jak marná –
  37. Vše jedno.
  38. Lehká pomoc.
  39. Z vděku.
  40. Nemožnost.
  41. Čeho třeba.
  42. Cena ženy.
  43. Manželovo přání.
  44. Samota.
  45. Ta pravá.
  46. Nezasloužený koš.
  47. Nemilý titul.
  48. Běda.
  49. Chyba.
  50. Pavlinka.
  51. Podivno!
  52. Alliance.
  53. Lehká pomoc.
  54. Nepravé porovnání.
  55. Strážce cnosti.
  56. Patrný nedostatek.
  57. Galantní.
  58. Pobožná.
  59. Stálost.
  60. Pouze.
  61. Pravda.
  62. Proto.
  63. Upřimné vyznání.
  64. Manželův kříž.
  65. Škoda.
  66. Plodnému spisovateli.
  67. Povzdech herce.
  68. Jindy – nyní.
  69. Pobožný.
  70. Dobrá rada.
  71. Šťastný choť.
  72. Vzorná křesťanka.
  73. Slovo a čin.
  74. Trn a růže.
  75. Hrdina.
  76. Starému manželi.
  77. Naši herci.
  78. Pobožné staré panně.
  79. Manželství.
  80. Zbožné přání.
  81. Stesk.
  82. Mé drahé.
  83. Příčina.
  84. Kázaní.
  85. Pravda.
  86. Přání.
  87. Proč?
  88. Bližní.
  89. Jak je líbo!
  90. Poslední vůle.