Chvála prostředních.

Hynek Grunert

Chvála prostředních. (Deklamace pro dámu.)
Kdys básník uchopil se perapera, by zalichotil maličkýmmaličkým, a jiný zase v odpor tomu zavděčit chtěl se velikýmvelikým, či bylo mu jich líto snad, že mají tak být odstrčení? iI hledím na to okem chladným a myslím, to že k napravení. Kdy spanilé mi družky budou přáti, a několik slov dovolí, povím jim, jak as před velkými mám respektu, leč mnoho-li však o malých též soudím. Ne úsudek to výstřední a pravím, nejlepší že přece je postava jen – prostřední! – Ať malý kdo neb velikýveliký, jeden mám o tom náhled jen, že longin, jako trpaslík co do vzrůstu je – nezdařen. Kdo malé postavičky jest, ten velmi lehko k přehlednutí, a nemotornou délkou svou velikán zase k smíchu nutí. Je pravda sice, jak se pravípraví, že všecko, co je malounkémalounké, je něžné, outlé, roztomiléroztomilé, že spanilé a hezounké! – Ba arci, na dlouho-li ale? Dokud tu ještě mládí květ – a dokud čílko lesklélesklé, jasné se nezačíná kabonět! Leč, rcete sami, zda to milé, 15 když stará babka – huhňavá je ke vší svoji bručivosti dokonce ještě – mrňavá. Jak nadutí jsou – velikáni, v mladých-li letech plesají, však jestli že již pokročilipokročili, pod vlastní tíhou klesají. A zdaž se nemusíme smáti, že nadutý ten dlouhý troup ku všemu,všemu viděti hned z dálky jakoby telegrafní sloup. Kdy práce jakás – kterákoli tu pravou nemá míru svou, hned zkrátka díme bez okolku, že práce ta je zkaženou, a protožprotož, postavy vy střední, již nebudiž vám žádná hana, jen kdo je malý nebo dlouhý, je od přírody práce sfušovaná! Velikost byla bohům dána prý dávno již co prädikat, – aj nebudou chtít velikáni se pánu Bohu rovnat snad? – To věru scházelo by ještě a nedej toho pán Bůh nám, by domýšlel se taký čahoun, že dokonce je Bohem sám! – A co ti malí, skrčení chtí chvástat svojí o něžnosti? Vždyť nynější svět nevšímá si více žádných maličkostí. Ba i to maloulinké kvítkokvítko, ta poměnka se studem skrývá, za svou se stydí postavu – kdy slunečko se na ní dívá – leč, není pěkná ni dost málo, 16 ba hnusná je, ať nedím více, vyčouhlá, dlouhá, často prázdná, se vzhůru pnoucí makovice. A co bych ještě k obou haně říc’ mohla, nemáte ni sen, však myslím, toho že již dosti a ku konci dím toto jen, že vykupitelvykupitel, který děl: „Přijíti nechte maličkých“maličkých“, na prostředních nás odstrčení nemyslel jistě v slovech svých, neb z bible dávno to již známo je shromážděným všechněm nám, že vykupitel všeho světa byl – prostřední postavy sám.

Básně v knize Šaškonády: