Na Sahaře.

Hynek Grunert

Na Sahaře.
V dobu bědnou vyšel jednou jakýs muž z Prahy juž, by se vydal bez caviku ve vzdálenou ve Afriku. Žena prosí, slzou rosí svojí líc: „Dej si říc’říc’, co ti celé po věcivěci, zůstaň doma za peci!“ On však ale soptí stále: „Zticha juž, já jsem muž! Já jsem v domě pán!“ dodá rozhněván. Žena však utře zrak, a pak ještě dbajíc deště, za ním běží a jen s těží 38 tvrdohlavce donutí k paraplete přijmutí. Dá mu s Bohem, přeje zdaru, a on letí na Saharu z jasna čista co tourista. Písku všady celé hrady, slunce pal,pal nalezal; nikde les, ani ves. Zda to není k povážení? Z příčin takých, ledajakých – a jenom ku peněz zmaru pustiti se na Saharu. Každou chvíli ztrácí sílysíly, vedro strašné pálí v očioči, hlava se mu hrozně točí, na to zas,zas nový špás; kousek dál – vítr vál, čepici mu vzal, aniž se nadál. Do louže ji pozanespozanes, za ní vlez pro blamáž krajan náš. Co se dále,dále stalo ale s mužem tímtím, to nevím! 39 Snad ho kdes, když zalez, tam kde Nil, sněd’ krokodil! Aneb snad, maje hlad – a strašný hněv, ho sežral lev! Či snad spíše pro chřestýše,chřestýše tlouštkou svou lahudkou! Skoro nás,nás jímá mrázmráz, pomníme-li, že snad celý, vařený, smažený neb do konce uzený – indiany snědený. O má duše, jež jsi v suše, nezpomínej sobě ani na to smutné cestování, na krajana ztraceného; modli se rač: „Chraň nás zlého!“ Za příklad si raděj z toho vyber mnoho. Maje floku, opři boku, nezatouži po té louži ve Sahaře, čas tím maře. Na paměti ten měj vtip: „Všude dobře, doma líp!“ 40