Sídlo štěstí.

Hynek Grunert

Sídlo štěstí. (Deklamace vážná.)
Velemoudrý Sady padesát let,let hledaje štěstí probíhal svět! Hledal je v chatrči i na trůnech, hledal je dlouho, hledal všady. – Kde asi na svých cestách všech, kde našel sídlo jeho vlády? – 69 Ach, nikde – nikde k nalezenínalezení, ač namahal se k unavení a ztrpčen tím mu život byl. Však jednou v lese zabloudilzabloudil. Tu starý zjeví se mu k úžasu chrám opuštěný zubem času – z šedého pravěku – stromovím kryt, že tisícíletý zdál se být. Zadumán po stupních se béře a zbožně kráčí síní vznešenou – až konečně dostoupí dvéře, na kterýchž slova psány jsou: „Zde ani pláče, ani bolu nenínení, zde sídlo štěstí je a ulevení!“ „Ó, žití mého chvíle blažená, teď ku štěstí mi cesta ražená! Ó, štěstí, přec jsi k nalezení!“ Tak volá mudrc v zanicení, a radostem otvírá dveře pak; však hle, co zří tu jeho zrak? udiven patří v onu děsnou kóbu a v hloubi chladnou uzří propast – hrobu! –