Jablko nepadne daleko od stromu.

Hynek Grunert

Jablko nepadne daleko od stromu.
Co svět světem stojí a co vůbec světem sluje, každodenně pravdivost nám pořekadel dosvědčuje. RíkávaliŘíkávali staří naši, mnoho let již je tomu: jablko že nepadne prý moc daleko od stromu. A že tomu tak je věru, to mi věřte, moji zlatí, pro lepší však toho víru chci to ihned dokázati. Z hospody se tatík starý podnapilý domů vrací; boty zouvá, při tom ale se židlí se na zem skácí. V tom hle – synka nadějného tamo vizte v ulici, sotva že se cestou motámotá, notnou vleče opici – a když dvéří doklopýtádoklopýtá, tatínek jej takto vítá: „Nestydíš se mi, ty klukukluku, takto vstoupit do domu?“ „Daleko“ –Daleko –“ dí synek na toto, „není jabko od stromu!“ Panička jistá bohatá na cnosti dobré víry se nejraději otáčí za pány officíry. Slečinku svoji dceruškudcerušku, jíž říkali Jeanetta, vidí kdys dobrá matinka věšet se na kadeta. 64 Je nad tím celá ztrnulá a volá: „Quel malheur! Zanech mi, dítě milené, zanech mi militér!“ Dceruška ale s úsměvem,úsměvem matince jenom dí k tomu: „Ach, mama, nikdy nepadne,nepadne daleko jab’ko od stromu!“ Stěžoval sobě tatik kdys, že nezdara pan syn, že jakby zbrklý třeští hned, zástěrky zří-li stín. V tom buclatá jde kuchařka,kuchařka okolo něho již, i nechá všeho hovoru, a k ní se tulí blíž – an pak ji takto objímá, jsa celý láskou „hin,“hin“, přistoupí tu nenadále,nenadále k němu nezdárný syn: „Aj, to jsou, milý tatiku, tvé mravné nauky? Tak proti sobě ty mi sám,sám zbraň dáváš do ruky! Na mne se zlobíš běda až, když takého cos zříš – já však dle tebe řídím se, neb to přec dávno víš, a jistě ve své moudrosti,moudrosti přiložíš víry tomu: že nikdy, nikdy jablko,jablko není daleko stromu!“ Náš tatik Žižka statečný a srdnatý byl rek, bez tajných plánů válčit znal, líp nežli Benedek! 65 Na něho hrda česká vlasť, on pýchou naši jen; však od té doby mnohý nám hrdina narozen. A celý český národ náš, jak stará praví tradice, je po celičkém světě znám pro tvrdé svoje palice. Vždyť tatik Žižka takým byl a věříme též tomu: že my co jab’ko nepadli,nepadli daleko jsme od stromu.

Básně v knize Šaškonády: