Ty naše doutníky.

Hynek Grunert

Ty naše doutníky.
V neděli si vyšel chasník po týdenní štrapáci, aby sobě zrobil kdesi nějakou tu legraci, – že pak sobě dopřál také v neděli kus doutníku, nezapomněl na své cestě navštivit též trafiku. Koupí sobě až šest kusů těch, kterých je plná huba – a jimž říká prostomluva,prostomluva naše jenom „šustrkuba!“šustrkuba“! Vezme sirku, škrtne chutě a chce do úst doutník dát – v tom však krámský zarazí ho, div mu doutník nevypad: „Pro boha vás prosím, pane,“ zoufale dí, nářek robě, „ušetřte mne nebohého, venku až zapalte sobě – 67 zde by snadno mohlo stát se, že bych do mdloby upad’ – neboť, ač mám dosti síly, nesnesu podobný – smrad!“ –