Babička.

Hynek Grunert

Babička. (Deklamace.)
„Babičko, jsem já hloupý kluk, a ledacos mne hněte, když se vás něco pozeptám, prosím vásvás, mi řekněte!“ Babičku Fricek nezbeda kdys takto oslovil, neb dobrou tuto stařenku by rád byl rozlobil. „I ptej sese, synku, ptej se jen, jen nechtěj vědět mnoho, byl bys pak příliš zvědavýmzvědavým, já nemám ráda toho!“ „Babičko, já jsem viděl vás ve staré knize číst a v této knize měla jste uvadlý, suchý list! O, povězte mimi, babičko, co na tom lístku máte, vy po každé ho líbáte a do pláče se dáte?“ „Ten lístek, dítě milené, tvůj dědeček mi dal, když byla jsem já svobodnou a on mne miloval. A usvadlý jak tento list je ubožák teď sám, a proto, když ho spatřím zas, hned do pláče se dám!“ – Babičko„Babičko, vy jste pilná tak, můžete sotva lízt, a v chůzi chcete ještě přec punčochu stále plíst?plíst?“ „Ráda se projdu, pravila, 10 vždyť nasedím se dost; a nezahálet minutku, to je má hlavní cnost! Ó, mnou pletené punčochy dědeček nosil rád!“ V tom – bác – chudinka klopýtla a přelomila drát! – „Zvláštní to chová zálibu ta naše milá babička, jen když si může poklepnout – tak u šálečku kafička! Ptá se jí, což to milé tak?“ A ona na to jemu dí: „ToTo, synkusynku, divná otázka! Já tomu zvykla za mládí!“ „Babičko, proč vy v kostele, však ať se nezlobíte, když do stolice sednete, pokaždé ihned spíte?“ „I co tětě, hochuhochu, napadá, to žádné spaní nenínení, to v horoucné je modlitbě posvátné zanicení!“ I vidí FricekFricek, marno že všecko namahání a tichá, dobrá,dobrá babička,babička že není k pohněvánípohněvání, i šelmovsky se usměje a šotek zří mu ze očíočí, on otázkami se svými ji v slabou stránku zabočí. „CoCo, babičko, ach řekněte, mne hněte to tak trochu – tak častokráte skrýváte ve svojí ve punčochu? To cinká jako tolárky 11 bělounké, stříbrné – či má babička punčochu na místo „portmoné?“ Tu babička se rozlobí: „To se titi, klukukluku, zdálo cos!cos!“ a pro sebe pak zabručí: „Do všeho musí strčit nos!“

Básně v knize Šaškonády: