Dědeček.

Rudolf Bort

Dědeček.
Na lávce pod lipou rád zamyšlený sedá a sčítá myšlénky, jež z mladých let mu zbyly, a hlava šedivá, jež mnohou trudnou chvíli juž v žití přečkala, si odpočinku hledá. Tak dlouho vysedí a jenom časem zvedá zrak chorý k hřbitovu, kde kostelíček bílý, tam dřímá babička – jak spolu šťastni byli! A při vzpomínce té mu vlhne brva šedá. V těch smutných myšlenkách však často cítí, kdosi že náhle ze zadu mu potahuje šosy, se v kapsy dobývá, při tom na špičky stoupá. Však juž jest dopaden – a s usměvavou tváří, z níž smutek vymizel, dědeček blahem září a vnuka malého v tvář celuje a houpá... 32