Sám a sám.

Rudolf Bort

Sám a sám.
Na pusté výšině, kam sotva noha vkročí, kde rolí nezřít brázd ni cesty bílý pás, strom uschlý zvedá se, a kdo jej z dáli zočí, mní pahýl zříti jen, tak zohavil jej čas. Naň pták si nesedne, ba dále jej to žene, kam lesů hlubokých jej láká chlad a stín, jen nebe modré dnes a zítra zakalené nad ním tak vysoko a pod ním země klín. Tak opuštěn a sám!... Že pro všechno zde ztracen, mřel žalem, teskní dál, a ne-li hromu klín jej zbaví útrap všech, sám jednou bolem schvácen s té výše závratné se sřítí do hlubin!... 21
Básně v knize Slzy a úsměvy:
  1. Ne celý člověk ten, jenž na všech cestách svých
  2. Noc.
  3. Duma v jeseni.
  4. První sníh.
  5. Dvorec.
  6. Hrob.
  7. Zimní noci.
  8. Stopa ve sněhu.
  9. Sám a sám.
  10. Česká jarní.
  11. Ve chvílích oddechu.
  12. Schovanka.
  13. Pod besídkou.
  14. Dědeček.
  15. V jaru žití.
  16. Vdova.
  17. Zapomněla...
  18. Stařenka.
  19. Starý Křikava.
  20. Slepé dívce.
  21. Relikvie stáří.
  22. O naší babičce.
  23. Nevěsta.
  24. Růže.
  25. Pohádka o jabloni.
  26. Kolébka.
  27. Zvony.
  28. To štěstí největší...
  29. Spícímu děcku.
  30. Své první básni.