LXXVIII. Píseň lovčí.

František Matouš Klácel

LXXVIII.
Píseň lovčí.

Bratři na honbu zovu vás, Trouby volá juž jasný hlas, Nedlete – nedlete; Příhodný nemařte čas, Drzé zvěře plné lesy, Stádo po pastvách se děsí, Rolník slzy hořké stírá, Že mu sytý chleb sežírá; Každý stroj Trefnou zbroj. Neb chyť šelmu zlou za uši, Bivoje kdo smělosť máš, Na Libín ji nes Libuši, Jméno věčné zachováš. 56