LXXV. Slunce.

František Matouš Klácel

LXXV.
Slunce.

Vítej mi jarní slunce na obloze, Krásný v nebeském prstenu tys klenot, Tys prso, jenž kojíš životnosť Temnomilé jalovosti bráníc. Koulí se před tvým nemžikavým okem Hudbou velebnou vesměru rozloha, Cherub novou skládaje hymnu Tvé si paprsky volí za verše. Ach kdož ujistí, zdažli usouděno Též nám po zdejší úlohy odvodu, V šatě novém ze světla tkaném Kdys doletěť takové do výšky? – Snad! – předce věrný s obce nebešťanů Já shlídnu slávské vlasti do nížiny, Radostně opravy prospěšné Skládaje v pokladě mé blahosti. – 50