TROGIR.

Antonín Klášterský

TROGIR.
Nad aero, lodi a vlaky prostředek lepší mám. Řeknu jen: Trogir! a zamknu zraky – a už jsem zase tam. Městečko v horkém slunci, líné a ospalé, i dva lvi oči své mhouří na kathedrále. Věž stará s hodinami teď druhou odbíjí; kampanil vzpomíná mi na Italii. Lvi benátští se ježí nad klenbou městských bran; paláce, loggie a branky, od moře slabý van. V uliček křivých spleti krok ticho přetíná, pár krámků, houfec dětí a sudy od vína. V zatmělé krčmě hlučno – nezajdem na chvíli? Pijeme s Jugoslávci: Živili, živili! 39