XI. Na vrchol Humu.

Antonín Klášterský

XI.
Na vrchol Humu.

Zelených vinic, plných hroznů, středem, pak přes lada, přes stezky strmých výšek, kde v kamení se chyt’ jen tamaryšek, na koních, mulech stále vzhůru jedem. Rozpadlá kuča po ohni neb bóře. Ni živé duše – koní volná stáda. Jen krok a krok výš stoupá kavalkáda. Konečně vrchol. Moře, moře, moře! V tom obraz smetá vichr v divém šlehu – letící mračna – liják – hrom a blesky – jak dým děl mlha – od italských břehů. A po děsu a chladu, který zebe, zas modro – slunce – září ssuť i stezky, a Hum vzkřik’: Bouře, nebojím se tebe! 54