VLČÍ MÁK.

Eliška Krásnohorská

VLČÍ MÁK.
Tři bohatýři jedou do boje; kdo v cestu jich se staví, kdo to je? V tom úvoze kdo smělý se tu vzal, třem komoňům že vkráčí v jízdy cval? Jim tlupa jezdců klusá v zápětí; kdo zdupanou chce být jich obětí? Cval k smělci již se blíží víc a víc; hle, jest to dívka veská, jde jim vstříc; jak černá peruť vlá jí prostý vlas, co klenot plá jí v očích slzy jas. Ta bojovných se jezdců neleká, k nim zdvihá tvář i paže, pokleká a zoufalým k nim volá výrazem, až v ozvěnách to letí úvozem: „Ó stůjte, páni! Živá jsem tu hráz; já vím, kam cesta hrozná vede vás, kam věnce cti si jdete uvíjet! Vím, selský lid vy jdete pobíjet a v krvi dupat selské osení; vy jdete krotit selské vzbouření! Kéž pálí řeč má, kéž mi plane dech jak vítr žhoucí od hořících střech, kéž chladným srdcem ve vás otřese! Ó páni, volám, stůjte, vraťte se! Ó páni, prosím za lid poddaný, lid tisícerou křivdou uštvaný; vy bohatýři hrdí bez hany, 21 ó nespěšte být lidu katany, kde v troskách vesnic ďábel pečetí smrt sedláků a pánů prokletí!“ Tři bohatýři ořům bodli v bok; přes jedno tělo dívčí trojí skok třem ořům zbarvil krví kopyta; i vyjeli v kraj širý do žita, a námezdníků tlupa za pány jak divá bouř se hnala přes lány. Kde s kopyt krev se v žitě otřela, tam zem se rudým kvítím zarděla. Houšť vlčích máků, v polích rozvitá, toť selská krev za právo prolitá. Osvěta 1912.
22

Básně v knize Zvěsti a báje: