TŘI LESNÍ PANNY.

TŘI LESNÍ PANNY.
Vlá šumění lesem, noc temně jej smuší; jde tamtudy mládec – a teskno mu v duši. Hle, proti němu z nejtemnější strany tři lesní tu panny blíž na laničkách kluší. Ta na lani bílé, ta první v jich reji, mu dí: „Hleď mi v oči! Zda v srdci tě hřejí? Ó vzpomeň sobě, čí to pohled sladký! Mám oči tvé matky a něžné srdce její.“ Ta druhá, ta štíhlá na laničce plavé dí: „Znáš-li mé líčko, to radostně smavé? Mám útlé lokty, k objímání čilé, rty sestry tvé milé a její písně hravé.“ A na laňce vrané dí spanilá třetí: „Znáš vlasy mé zlaté, jež k tobě teď letí? Ty spnou tě se mnou na nejsladší chvilky! Mám vlasy tvé milky! Ó pojď mi do objetí!“ Však mládec jim vece: „To marno, vy krásky! Rty miluji bledší a zlatější vlásky, tvář sinou, spící tiše v bílém kvítí – – jen s ní chtěl bych sníti sen věčný věčné lásky!“ 75 Vlá bouř noci temnem, les vichru se vzpírá, však mládec ho nedbá, v tmách anděla zírá; zjev lesních panen v bouřný vír se ztrácí. Sjel blesk, dub se kácí – a mládec pod ním zmírá. Osvěta 1904.
76