KŘIŽÁCI HU DOMAŽLIC.

Eliška Krásnohorská

KŘIŽÁCI HU DOMAŽLIC.
Křižáci když proti řádu všemu hutíkali od Domažlic demů, hustrašeni, tak že neoddechli, haž zas buli v zemi domácí, vůdce kardinál jich napomínal, hrozil, porúčel ha ruce spínal; ha pak zvolal, když ho neposlechli: „To jste ovce, ha ne křižáci!“ Prál tu jeden: „Pane kardinál, huž jsme doma, hale bul to cvál! Div jsme živi! Huž nám duše slábly, kterak prohnal nás ten zhúbce náš; ha ty rány! Jako by jich nasil; cely záda sotva který spasil. Jsú ti Domažlíci, jsú to ďábli, ha ten Prokop – ten je Satanáš!“ Ha to kardinála rozhněvalo. „Milá brachu, dobře se vám stalo! Jsú-li ďábli, měl vám rozum dáti, že se kříže bojí pekla král. Když jsme my vám na hruď kříže dali, proč jste ďáblu záda hukázali? Huž teď víte, kudy ďábel mlátí? Víte, kterak s nim se rvát haž dál?‘dál?“ Na to křižák: „Pane kardinál, vím huž, jak se s ďábly rvát haž dál! 30 Hlúpý chlap si dlúho hlavu láme, ha pan kardinál to vědí hned: po druhé, haž půjdem na kacíře, pošlú pan kardinál pro krejčíře, pak si proti ďáblu kříže dáme místo napřed našit na hřibet.“ Paleček 1873.
31