MILES GLORIOSUS

MILES GLORIOSUS (Bitva u Fontenay r. 1745)
Ba, naše vojny! Časů těch už není! Co vy vedete – toť jen zabíjení a hanebno mu jmeno války dát! Přepady náhlé, léčky, úskok lestný – jak možno, aby kavalír se čestný tak snížit chtěl a k tomu ruky dát?! My jinak sloužili jsme tenkrát králi, my jinak na čest Francie jsme dbali, my nejsme slávy její proradou: a nebýt barbarských a hrubých Prusů, již začli válčit bez forem a vkusů – jsme jistě prvou světa armadou! Tak bylo tomu: v rovině my stanem, kde setkati se máme s Angličanem, – a ve Flandrech jsou pěkné roviny – my vzkázali mu, libo-li se bíti, by šiky svoje ráčil rozložiti, my že jsme k službě každé hodiny. Brit přijal srážku. Dobrá. V okamžiku už čelem stanem proti jeho šiku – tu maršal náš se z řady vychýlí a klobouk smekna, s něhož pero vlaje, mávnutím ruky dvorně vyzývá je, by prvou salvou začít ráčili. Tož Angličani prvou salvu dali: my, jako zeď, jen vzkřikli: Sláva králi! 21 nu, účinek byl ovšem trochu zlý – leč co se mohlo stát? Jen pole ztratit. A málem bychom – – To však nelze zvrátit, že šlechticky jsme válčit dovedli! 22