HRDINA DVORU

Josef Svatopluk Machar

HRDINA DVORU (1770)
Hle, velký muž! Hle, chlouba společnosti, markyz de Raptal! Milostivě kyne král rukou jemu, luzným dámám bije rychleji srdce, zakotví-li časem ten smělý pohled jeho v očích jejich, a Dubarry jej vějíře zve kyvem k své pohovce a s rozsvíceným zrakem naslouchá jeho nápadům a vtipům a smává se těm aferám, jichž tucty zažívá rytíř bez bázně a hany, když na výboj jde v říši Venušinu. Již pouhá chůze jeho oku praví, že jde tu soubor kavalírských cností, a gloriolou září kolem něho historky steré, všemu světu známé, rek salonů je, touha dívčích snění, sok obávaný, neboť lvem jest srdci i kordu – nový Bayard, sláva říše. A taktní je, že nikdy nedopustí, by sestárla ta ona historiehistorie, než nahradil by historkou ji čerstvou – jeť zářným vzorem nejvyšího vkusu. Hle, sotva týden tomu, kdy měl souboj s hrabětem de la Villiers le Bachet, kdy tak mistrovsky kord mu v prsa vehnal, že hrabě pad jak podeťatý topol a nevzdych už – zas nový příběh chystá jazykům společnosti: začal dvořit se Madame Sézanne, Madame Renée Sézanne, jež stoupá krokem laně a má oči, 19 jak nejmodřejší chrpy v moři klasů a muže má, jenž nejsměšnějším mužem je ve Francii: žárliv jako ďábel a zbabělý jak abbé – žádný básník si nevymyslí zápletky tak svůdné a napínavé! Celý dvůr je zvědav na rozluštění téhle situace! – S hrabětem de la Villiers bylo jinak: byl starší již to šlechtic, kdysi voják královské gardy, markyzovi Raptal byl přítelem a markyz v domě jeho byl jako ve svém. Hrabě měl tři dcery, vysoké, štíhlé, svěží krasavice, však plaché trochu, nedávno mu přišly z kláštera teprv. Ty tři dcery sved mu de Raptal během jediného týdne a proto souboj. Sympatie všecky měl markyz ovšem, jakož vždy má pravdu, kdo vítězem je. Ostatně byl hrabě dost staromodní: vdovec zasmušilý, jenž roky trávil ve svém zámku kdesi a do Paříže jenom proto přišel, by v společnost své plaché dcerky uved. Dnes historka ta tedy zastarala a zájem dvora obrací se k tomu, jak zbabělý a žárlivý ten Sézanne se zatváří, až dozví se, že nese ozdobu hlavy, již by závidět mu moh každý jelen versaillského parku. Věc nemilá – však každý přispět musí k zábavě dvora: ten tak, onen jinak. 20

Básně v knize Oni (in Roky za století 1, in Svědomím věků 6, in Macharovy spisy, svazek 19):