BRISSOT

BRISSOT
Oh, neutopte Svobodu mi v krvi! Přes Canal ruku Anglii dát hleďme, tam naší Svobody máť dosud žije, ať v lásce rodiné se pevně spojí! Jak? Vážný že jsem? Žerty mám snad tropit? Což necítíte, že je taká chvíle, kdy byl by úsměv nejlehčí kol retů už urážkou a zneuctěním jejím? Jsem spisovatel. Vím, čím povinován jsem Francii a době, v které žiji, bič dvora jsem a hrůza hrůzovládců, jsem svědomím, jež mluvit neustane – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – Ah, občane, a doba jest, jež pozře i svědomí, když zobtížní ji trochu... 117