MARIE ANTOINETTE

Josef Svatopluk Machar

MARIE ANTOINETTE
Tak zapadla sem: smavé Vídně dcera a v modrých očích touhu po radosti, vtip milovala, klípek společnosti, noc protančila do raního šera. A zatím po ní z očí tisícera zlý pohled šlehal; nebyla jim dosti královnou vážnou, není vzorem cnosti kurtisan, hejsků z dneška i těch z včera. Jen tančte, Veličenstvo! Chvíle přijde, že shasnou světla, spustnou vaše síně, a hrubý hlas vás na soud strašný pozve – pak vaší matky krev se ve vás ozve a vážnou královnu zřít budou lidé, jak majestátně stoupá k guillotině. 122