SELANKA

Jan Opolský

SELANKA
Ve vlnách trav, kde hořké vůně mámí, ve světle opojném, kde jubiluje s námi dnem zpitý hmyz, ve chladu vod, jež z hrudi skal se derou, jak zadýchána mlhou lesů šerou zde byla bys. Zde byla bys jak ženka s věncem jmelí a žhoucí máky temně by se rděly na ňadrech tvých, jak fantóm sladký mihla by ses lovci a zněl by v pausách mezi zvonky ovcí tvůj zdravý smích. Tu zkvetla bys jak mocný výkřik žití, dnes večer moh’ by milencem tvým býti Faun, nahý bůh a mladost tvá, s ní touha všecka bílá by okamžikem hojně zaplatila svůj dávný dluh. 7