DIVADÉLKO

DIVADÉLKO
Vím, mnoho na tom závisí, jak upraví se kulisy, děj v hodnotě své roste, pak osudovost veliká se ke všem gestům přimyká při scéně třeba prosté. I rostou bez vší námahy až grandiosně povahy a sklonnosti mých lidí; i malá vada bez jména do zrůdnosti až zkreslená a jasná být se vidí. Má mnoho vlivu výprava, jsouc přilehlá a měňavá, na vnitřní sílu děje, vím, při pečlivé režii se snadněj mře a zabíjí, duch hlubší vášní pěje. A paruka i zbroj a šat má intensivně pomáhat při autorově práci, vše účastno je pospolu na vykázaném úkolu, jejž pravdou prokrvácí. Nuž takový je chmurný den na zadním plátně zobrazen: 57 jen neproniklé chlumy. Jak šťasten malíř nálezce, jenž skrytou mocí sugesce tě rozteskniti umí. Tak chmurný den! Kol jenom hvozd, jenž věky snil a věky rost ve slavném přítmí velkém, a flórem šera pokryty též jsou i další sufity, což ohromuje celkem. A ze hvozdů těch pne se hrad, víc nehmotnost, víc přelud snad, kde sídlí moji reci, tam prapor, ač se nevlní, přec duši tvoji naplní stem rozptýlených věcí. Hrad pyšný, jehož komnaty jsou mythem dávným prováty a prochlazeny věkem... Tvůj živý duch se usmíří i s dřevěnými rytíři ve rouchu mdlém a měkkém. 58