ASYL

Jan Opolský

ASYL
Jsou rány, které ticho léčíléčí, a když mimo nebezpečí, je přístup k žití zavátý, tož trávíte bez vášní žravých, za připomínek popelavých v svém pokojíčku s muškáty. Sem slunce padá. Zlatí skvěle snem bibeloty obechvělé i pánve, mísy, obrazy, a nebo zas za noci lunné se tiché, modré světlo sune, touž cestou po nich přechází. Číž pěje v kleci. Prostě pne se svou malou touhou po svém lese, jen pokud trvá plachý zpěv, v tom pokoji jak čížku v kleci se občas pohne srdce přeci a člověk cítí hřát svou krev. Stůl masivní. Tu stará kniha už stakrát čtena mlčky líhá, jsouc sama lačná úlevy, jsou mrtvi ti, již kdys v ní četli. I rozkoše i strasti zetlí; z té knihy nyní čtete vy. A slyšíte cvak hodin milý, jež jako vám už mrtvým bily a daly mnohou z vážných ran, jež protkla hloub,hloub než rána z děla, ne jak by byl, zkad vycházela, jen alabastr, porculán. Dá těžký opar muškát vonný a světlo skryté za záclony dá teplé přítmí jakési, jste víc než kdy teď cizí světu, zde sednete si u spinetu a rozchvějete klávesy. 13

Básně v knize Verše o životě a smrti: